PřihlášeníPřihlášení RegistraceRegistrace nového uživatele  DeutschDeutsch
Předchozí  Další  
Karlovy Vary - stará Vřídelní kolonáda (Karlsbad - alte Sprudel-kolonnade)

Popis: Karlovarské rezoluce a Evropa první půle 19. století

Vídeňský kongres
--------------------

bylo setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv.

Kongres se konal 1815ve Vídni pod předsednictvím rakouského císaře Františka I., který byl ve funkci předsedajícího pravidelně zastupován ministrem zahraničí Klemensem Metternichem.

Pro své téměř každodenní plesy, které byly pořádány hlavně v salónech význačných šlechtičen, a výlety pro hosty je také nazýván tančící kongres.



Svatá aliance
---------------

Prohlášení o založení Svaté aliance ze dne 26. září 1815
"Ve jménu svaté a nedělitelné Trojice! Jejich Veličenstva, rakouský císař, pruský král a ruský car
získali vnitřní přesvědčení ... je nezbytné založit jejich vzájemné vztahy na vznešených pravdách...
účelem této dohody je pouze vyjádřit celému světu své neochvějné odhodlání jako vůdčí zásadu svého chování ve vnitřní správě svých států, a to jak prostřednictvím politických vztahů s jakoukoli jinou vládou, tak pouze přikázání spravedlnosti...
(zkráceno)

Svatá aliance byla ustanovena smlouvou podepsanou Paříži 1815 zástupci Rakouska, Ruska a Pruska po porážce francouzského císaře Napoleona.
Spojenci se ve smlouvě zavázali bránit v Evropě šíření liberálních a sekulárních myšlenek.
K alianci se až na vyjímky připojila většina evropských států

Ránu pro Svatou alianci představovala smrt ruského cara Alexandra, kterého na trůnu nahradil jeho bratr Mikuláš I. Pavlovič.

S červencovou revolucí v roce 1830 ve Francii ztratila Svatá aliance svůj panevropský charakter a vliv.
Poté, co Svatá aliance zažila nové vydání po porážce revolucí 1848/49 v 50. letech 19. století, nakonec se rozpadla v krymské válce.


Deutscher Bund
------------------

Německý spolek byl pouze volnou konfederací států, na které se"suverénní knížata a svobodná města Německa"
Dohodla v roce 1815 se zahrnutím rakouského císaře a králů Pruska, Dánska (pokud jde o Holštýnsko) a Nizozemska (pokud jde o Lucembursko).

Spolkové kompetence byly mnohem omezenější než u Svaté říše římské, která byla rozpuštěna v roce 1806.
Tato německá konfederace nakonec selhala kvůli rozdílné představě státu a společnosti, ale především kvůli politickému boji o moc mezi Pruskem a Rakouskem.


Během revoluce v letech 1848/49 ztratil Bund svůj význam a v červenci 1848 se fakticky rozpustil. Po potlačení revoluce, po souhře Pruskem ovládané Erfurtské unie a Rakouskem ovládané ligy, to nebylo až do konce roku 1850, že Bund byl obnoven v plném rozsahu.
Německá konfederace byla rozpuštěnav důsledku německé války v létě 1866.



Kromě Bundestagu neměla konfederace žádné jin oficiální orgány, i když po určitou dobu existovaly různé orgány dle dělby moci

Moc výkoná

Die Bundesversammlung bestand aus dem Plenum und dem „Engeren Rat“. Im Plenum waren alle Staaten als solche stimmberechtigt (velmi přibližně přeloženo Spolková rada se sestávala z "pléna" - které se scházelo jen minimálně a výkonné rady).

Orgán policejního typu

Die Bundeszentralbehörde war eine Behörde des Deutschen Bundes. Sie hatte ihren Sitz in Frankfurt am Main und bestand von 1833 bis 1842.

Nový pruský (liberálnější) král Fridrich Vilém IV. omezil pronásledování demagogů v roce 1840 a v srpnu
1840 vydal vládní příkazk co nejrychlejšímu rozpuštění úřadu. Rakousko bylo proti rozpuštění, protože
činnost by pokračovala a odložený orgán by mohl být v případě potřeby rychle obnoven.

V roce 1836 se nový bádenský ministr zahraničí Friedrich von Blittersdorf pokusil zřídit místo úřadu ústřední spolkovou policii. Metternich souhlasil, ale opět selhal kvůli odmítnutí Pruska.

Soudní orgány

Po karlovarských rozhodnutích tak vznikly dva soudní (nepoličejní) orgány,

Ústřední vyšetřovací komise v Mohuči
a Spolkový ústřední úřad Bundes-Central-Behörde ve Frankfurtu nad Mohanem.

Bundes-Central-Behördeve se setával z pěti soudců a jejich ministerských poradců vyslaných pěti členskými státy: Rakouským císařstvím, Pruským královstvím, Bavorskem a Württemberskem a Hesenským velkovévodstvím. Agentura shromažďovala informace aosobní údaje a koordinovala potlačování revolučních nálad.


Karlovarská konference
--------------------------

(polooficiální setkání ministrů Německého spolku)

Karlovarské rezoluce byly výsledkem neoficiálních ministerských konferencí v srpnu 1819 v Karlových Varech, kterých se účastnily nejvlivnější státy Německého spolku.

Jako lázně se Karlovy Vary, tehdy v Rakouském císařství,
dobře hodily k neformálnímu setkání diplomatů a ministrů a umožňovaly skrýt diskuse před veřejností.

Rozhodnutí byla učiněna pod záštitou rakouského ministra zahraničí a pozdějšího státního kancléře Klemenzela Wenzela Lothara von Metternicha.

Lze konstatovat, že Karlovarské rezoluce prohloubily absolutismus.

Důvodem a ospravedlněním karlovarských rozhodnutí byla atentát na spisovatele a ruského generálního konzula Augusta von Kotzebue 23. března 1819 Karlem Ludwigem Sandem, studentem teologie a bratrským společenstvím Erlangen/Jena.

Přestože hluboce zasahovaly do práv jednotlivých států Německé konfederace, byly karlovarské rezoluce jednomyslně potvrzeny Spolkovým sněmem ve Frankfurtu dne 20. září 1819 – podle Thomase Nipperdeyho "více než sporným naléhavým postupem"; se čtyřmi zákony, exekučním řádem, zákonem o univerzitách, tiskovým zákonema zákonem o vyšetřování, přinesli zákaz veřejné psané svobody projevu, dohled nad univerzitami,uzavření gymnastických hřišť(zákaz gymnastiky od roku 1820 do roku 1842), cenzuru tisku, jakož i propuštění a profesní zákaz pro liberální a národně smýšlející profesory, kteří sdělili svůj postoj svým studentům.

Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná federální povinnost zveřejnit text zákona členským státem, nebyl zveřejněn v některých členských státech a formálně nevešl v platnost.

Teprve po německé revoluci v letech 1848/49 byly karlovarské rezoluce zrušeny franfurktshým sněmem 1848.



Franfurktský sněm Německá říše v letech 1848/1849
------------------------------------------------------------.

Frankfurtské národní shromáždění, Reichsversammlung, Německý národní parlament, nebo již Reichstag jako později v Říšské ústavě bylo od května 1848 do května 1849 ústavodárným orgánem německé revoluce a prozatímním parlamentem vznikající Německé říše.
Národní shromáždění se sešlo v Paulskirche ve Frankfurtu, takže jméno Paulskirche je často synonimem pro Národní shromáždění.

Jako parlament Národní shromáždění také schválilo říšské zákony.

V červnu 1848 Národní shromáždění zřídilo zřídilo Prozatímní ústřední správu, tj. prozatímní německou vládu, se zákonem o ústřední moci a březnu přijalo Frankfurtskou ústavu (Ústava Německé říše).
Ústava byla přijata většinou německých států a oběma komorami pruského zemského sněmu, ale ne pruským králem a velkými jednotlivými státy, jako je Bavorsko a Hannover. Rakousko se de facto vyloučilo z nové Německé říše.

Prozatímní ústřední správa

Byla vládou krátce existující Německé říše v letech 1848/1849. členy byl říšský místodržitel arcivévoda Jan Rakouský jako náhradník panovníka a několik říšských ministrů jmenovaných místodržitelem V počátečním období bylo zřízeno několik ministerstev s celkem více než stovkou zaměstnanců, včetně ministerstva války, které navazovalo na Vojenskou komisi Německého spolku.

Na sklonku roku frankfurtská správa ukončila činnost, její pravomoci převzala Spolková ústřední komise Rakouska a Pruska, a byl také obnoven Německý spolek.



Datum:

Autor: JT koláž
Přispěl: Jan Tomášek



Vloženo: 27.11.2021








VĂ­ce informacĂ­ ZDE

Trocha reklamy na podporu webu:
TOPlist